Příběhy

Den se zhoupnul a šel spát, ukryl se nám za horu červánků. A já utíkám do svého světa písmenek a slov. A dělám to celkem ráda. Je to takové pohlazení pro duši. Prostě jen vypnout a nechat se unášet krajinou myšlenek a vět. Občas tak zapomenout, že existuje čas. Jen tak se rozeběhnout, kam srdce volá. Jen na malou chvíli, na pár momentů. Nechat se jen tak unášet na křídlech snů. Přemýšlet nad tím, co se stalo nebo vstříc neznámému? Co asi přinese další den. Bude zase krásný a prosluněný smíchem nebo bude plný melancholie a smutku?

A tak se snažím uchovat pár svých vzpomínek na řádcích v mé tajné zahradě mezi písmenky.