ANDĚL!

Anděl běží tichým pokojem a šeptá
Venku kapou kapky deště
Svíce dohořívá
Anděl pláče, prosí, sténá
Má zkrvavené oči a tvář
Snad umírá možná, to opravdu nevím
Snad jen pláče nebo ten pláč snad jen předstírá.

A když se zastaví
Padne a umírá
Opuštěn a sám.
Asi půjdu a zvednu mu tvář
Ať není tak sám
ANDĚL!

Jeho oči pláčou tak u sténavě
Že neslyším bít své srdce
A neslyším bít ani zvon na věži
A všechno je nějak tak tiché
Co se asi stalo
To svět padl a umírá.
Můj bože vždyť ten anděl byl bůh!!!

(1998/99)

Každý v sobě máme nějakého anděla!